Od zítřka se můžeš připojit k novéně k dalšímu z patronů Světových dnů mládeže v Madridu. Modlit se bude novéna ke sv. Janu z Avily.

Modlitby v jednotlivých dnech novény jsou inspirovány světcovým životem. Tady si můžeš přečíst celý jeho životopis a každý den si pak připomeneš jeho část.

Sv. Jan z Avily, kněz (1500 - 1569)
Jan z Avily se narodil roku 1500 v Almodovaru del Campo v jižním Španělsku v zámožné rodině. Jeho otec byl židovského původu, avšak byl křesťanem. Jan byl tedy poloviční Žid, což mu po celý život působilo překážky. Kvůli původu roku 1517 musel přerušit studia v Salamance.
I jemu to však nakonec přišlo vhod, neboť pocítil Boží volání, kvůli němuž se vrátil domů a žil tři roky v modlitbě a rozjímání. Od roku 1520 studoval umění (filozofii) a teologii na univerzitě v Alkale. Na kněze byl vysvěcen roku 1526. Snil o misionářském povolání, ale kvůli svému původu se musel vzdát i tohoto.
Jako kazatel a lidový misionář působil potom v Seville a jiných městech Andaluzie. Vyučoval katechismus, vysvětloval Písmo, učil lidi modlitbě a hodně zpovídal.
Žil chudobně, peníze nepřijímal. Kritizoval společenské nešvary, a to v církvi, ale i mezi bohatými a mocnými tohoto světa. V roce 1531 ho kvůli tomu obžalovali u inkvizice jako nebezpečného novátora. Tehdejší ovzduší totiž bylo prosyceno podezřívavostí vůči luteranismu a myšlenkám Erasma Rotterdamského. Svou úlohu však sehrála i lidská závist, nepřejícnost a trvající antisemitismus. Po prvním procesu jej inkvizice nařídila uvěznit.
Ve vězení Jan nezahálel a neutápěl se v pocitech životních křivd. Právě ve vězení vznikly základy jeho nejznámějšího díla Audi filia („Slyš, dcero“ – spis napsaný pro mladou pěknou zámožnou dámu Sanchu Carrillovou, která se obrátila díky zpovědi u Jana a dále žila životem modlitby a pokání). Zřejmě během věznění přeložil také Následování Krista do španělštiny. Inkvizice ho po dvou letech (roku 1533) osvobodila s příkazem, aby se mírnil ve svých výrocích.
V roku 1534 Jan přešel do Cordoby, kde zůstal natrvalo. Vícekrát cestoval rovněž do Granady na pozvání tamějšího arcibiskupa, který si velmi cenil jeho rad. Díky jeho kázáním se obrátil také Jan z Boha a František Borgiáš. Během jeho působení v letech 1535-1551 se okolo něj vytvořila neformální skupina kněží, které spojovalo pouze duchovní vedení, které jim ukládalo vést zbožný a jednoduchý život a věnovat se stálému studiu.
Tyto kněze charakterizovala horlivost v kázání, lidových misiích, vyučování v křesťanské nauce atd. V roce 1545 se Jan dostal do kontaktu se Společností Ježíšovou (jezuity) a
s Ignácem z Loyoly. Společně uvažovali, jestli kněží z Janova společenství vstoupí k jezuitům nebo ne.
Někteří jezuité však nesouhlasili kvůli Janovu židovskému původu a kvůli jeho stále zhoršujícímu se zdraví. Několik kněží potom tedy individuálně přešlo k jezuitům, ostatní dále působili tak jako předtím. V roce 1545 začal Tridentský sněm. Arcibiskup z Granady na něj rád vzal také Jana, ale on nakonec kvůli nemoci nemohl odjet. Posledních devět let prožil Jan v Cordobě a v Montille, velmi často býval nemocen.
Avšak sloužil, nakolik může – duchovními radami, duchovním vedením, hodně píše. V jeho listech a spisech je nápadná znalost Písma svatého. Pro jeho rady přicházela i sv. Terezie z Avily. Dala mu také k posouzení rukopis svého Života (autobiografie).
Jan zemřel 10. května 1569. Pochovali ho v jezuitském kostele v Montille. Za svatého byl prohlášen v roku 1970.

Podle http://www.knazi.sk/svati/jsvaty.php?svid=17