Akce již proběhla.

Vánoce s Brazilcem

31. 1. 2011 11:54

V době, kdy se chystáme na Světové dny mládeže, by možná bylo lepší psát o tom, co zažijete přímo na místě, v centru dění. Já ale chci podat zprávu o situacích, které můžou z takového setkání vzejít po delší době. A věřte mi, je to možná ještě lepší důvod, proč se Světových dnů v Madridu zúčastnit.


(foto je pouze ilustrační)

K oblíbeným činnostem na Světových dnech mládeže patří i podepisování vlajek. V euforii se snažíte získat podpisy od co nejvíce lidí z nejrůznějších koutů světa. Jaká je to radost, když ulovíte podpis kluka z Nepálu, když víte, že odtud přijeli jen čtyři účastníci! A nebo když se na vás při podepisování hezky usměje ten kluk z Austrálie. Na konci setkání už jsou vlajky většinou plné různých čmáranic, obrázků a někdy i vzájemně vyměněných e-mailových adres a telefonních čísel. V té chvíli si myslíte, že si určitě budete se všemi psát, ale doma pak zjistíte, že adresy jsou nečitelné a čísla telefonů se rozpila v nepoznání. Nakonec vlastně stačí, že můžete sdílet zážitky s rodiči a kamarády a o známých ze všech koutů světa stačí jen povídat. Jenže se může stát, že na druhé straně zeměkoule je někdo, kdo má na vlajce váš kontakt, který je kupodivu dobře čitelný a navíc ho hodlá využít…

 

Už je to pár měsíců, co jsem si užívala na Světových dnech mládeže. Život jde dál, i když vzpomínky mi občas ještě pulzují hlavou a vracejí mě zpátky do ulic Kolína, kde jsem plnými doušky nasávala atmosféru davu hýřícího všemi barvami světa. Líně otvírám mailovou schránku a mažu otravné spamy. Ale počkat! Zaujme mě jeden s předmětem WYD. Mail je sice z nějaké podivné neznámé adresy, ale ten předmět mi nedá, a tak to risknu a mail otevřu. „Cože?! Kamarád, e-mail, Brazilec, Evropa, studium, Vánoce, já?! To snad není možné!!!“ Abyste to pochopili, píše mi kluk z Brazílie, nějaký Rafael, že jsem napsala jeho kamarádovi v Kolíně svůj e-mail na vlajku. Rafael se teď chystá na studium do Itálie a rád by strávil Vánoce v nějaké katolické rodině. A protože tu (v Evropě) nikoho nezná, poprosil kamarády, jestli nemají na někoho kontakt. Chavier mu dal můj mail opsaný z vlajky. Tak co, může přijet?

 

…Stojím v Brně na nádraží a přemýšlím nad tím, že to možná není nejlepší vizitka České republiky, kterou by měl vidět někdo, kdo sem zavítá poprvé a možná i jedinkrát ve svém životě. Ale ve skutečnosti jsou to myšlenky, které mají zakrýt skutečné obavy. Jaký bude? Budeme si rozumět? Je opravdu tak přátelský, jak se po mailech zdálo? V ruce držím vytištěnou fotku a vyhlížím kluka, co vypadá, jakoby právě vyskočil z telenovely. Z vlaku vystupuje kluk k nepoznání od toho, co je na fotce. Venku je na prosinec příjemných pár stupňů nad nulou, ani vločka sněhu a on má na sobě výbavu hodnou polárníka. Myslím, že v té bundě a botách by přežil i padesátistupňové mrazy. A tak spolu jdeme k autu a lidi se za námi otáčí jak za exoty. Ale Rafael opravdu je exotický! Čeká nás spolu osm dní a oba asi máme obavy, co nás potká…

 

…Do Štědrého večera zbývají čtyři dny a ty trávíme na různých výletech. Povídáme si nejdřív o našich zemích, zvycích, pak o rodinách a nakonec i o sobě. Skvěle si rozumíme, ačkoliv ani jeden z nás dobře neovládá angličtinu, kterou se spolu snažíme komunikovat. Je v tom něco jiného… Radost z nového a nečekaného přátelství. A neraduji se jen já, ale i celá moje rodina. Nikdo z nás nechápe, jak jsme mohli mít obavy…

 

…Blíží se odjezd a opět se projevuje Rafaelova odlišná kultura. Už jsem se naučila, že když já potřebuju na přípravu k odjezdu deset minut, Rafaelovi musím dát aspoň půl hodiny. Ujela nám už spousta spojů, ale tenhle nesmí. Tímhle se Rafael vrací do Itálie, a pak i domů. Trapas na nádraží, slivovice u živého Betlému, Rafaelův první a možná poslední sníh v životě, jeho slzy, když od nás dostávala vánoční dárky, on jako náš největší dárek… To všechno budou za okamžik jen vzpomínky. Na nádraží mě chytá za ruce a povídá: „It was my best Christmas.“ Nastupuje do vlaku. Stojíme na nástupišti a mamce se v lesklých očích odráží ujíždějící vlak. Jenom špitne: „To byly moje nejkrásnější Vánoce…“

 

Aneta Macanová, www.signaly.cz/leukkippe

Zobrazeno 4415×

Komentáře

terre-eau

Dobre napísané!

Lenochod

wow,to je úžasné :-)

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.